Tak je to tady… poslední den v práci. Už jsem ani
nevěřila, že to jednou přijde, poslední dny se táhly opravdu nehorázně.
Každopádně jsem si říkala, že přežiju snad všechno. Než jsem zjistila,
s kým budu dneska pracovat… byl to Turek (promiň Danuš, ale prostě všichni
jsou stejně nezodpovědný) a prostě mi z něj hrabalo. Když šel pozdě na
stand a já jsem ho popoháněla, tak pořád říkal jako buď v pohodě, buď
v pohodě… no na přesdržku. Nábytek jsem vesměs přestěhovala sama, protože
to tempo, co předváděl, se ani nedá nazvat pracovním tempem. Takže jsem byla
urvaná, naštvaná a měla jsem chuť ho nakopnout. Ale pár lidí mi zvedlo náladu,
jak se se mnou loučili a děkovali mi, i když jsem tam pracovala jen na začátku
léta a teď a konci.
Jinak ale teda Labor Day šílenost. Ani nevím co to je za
svátek vlastně… ale už teď vím, že ho fakt nemám ráda. Celý den šílený nával,
chvílema jsem myslela, že to fakt neuhlídáme, jakej byl frmol. Ale byl to
poslední den, tak jsme přežili všechno. Večer jsme ještě uklízeli doma, musela
jsem umýt koupelnu, dala jsem si sprchu, dobalila posledních pár věcí a zítra
hurááááááááááá… cestování :) Vyjíždíme ráno po 5, vezu Martina se Simčou na
letiště, pak se pojedu k Martinovi trochu dospat a spolu pak vyrazíme
vrátit auto do Springfieldu a hurá na letiště. Takže od zítra už konečně
záživnější články, slibuju :)
Žádné komentáře:
Okomentovat