Ráno jsme vstali asi v půl 8, venku sluníčko, všechno
super, akorát Lucka koukala na počasí v Yosemite a hlásí tam asi 8 stupňů.
Já jsem teda našla asi kolem 24, ale to bude nejspíš dole a těch 8 pak nahoře,
takže jsme se preventivně oblekli víc. Teda víc no… v mém případě to
znamená jen tepláčky, tílko a teplejší mikču. V batohu mám ještě
v pohotovosti tričko s krátkým rukávem jako další vrstvu. Jiné
teplejší oblečení bohužel nevedu. Počítala jsem s chladnějším počasím až
v San Franciscu nebo v New Yorku a říkala jsem si, že tam nebude
problém dokoupit si nějakou bundu nebo tak něco.
Před odjezdem jsme si zašli ještě na snídani a tentokrát to
bylo super, měli tam toaster, vaflovač, cereálie a tak, takže jsem si dala kus
vaflí, jeden toastík, asi dva sladké koláčky, k tomu kafe a dva džusy a
pak jsem se sotva odvalila do auta. Ale tyhle snídaně přímo na hotelu jsou
super. Ušetří se tím nejen čas, ale i peníze.
Do Yosemite parku jsme dorazili nějak po 11, byla to docela
ještě štreka skrz park k visitor centru, tenhle park je fakt obrovský.
Cestou jsme zastavili na dvou vyhlídkách, ta jedna byla údajně jedna
z nejkrásnějších v parku, asi samozřejmě s výjimkou pohledu ze
shora, ale to bychom tu museli strávit trochu víc času a hlavně já
s Luckou jsme nějaký šílený trasy zamítly dopředu. Nechali jsme auto na
parkovišti a vydali se k visitor centru. Tady jsme potkali další skupinku
Čechů, které známe. Konkrétně tam byla jedna holčina, kterou zná Adam
z pláže a pak Aleš, který mě vezl z předodletovky a Standa, který
přiletěl ve stejný den jako já. Oba pracovali na jezeru, možná už jsem se o něm
zmiňovala někdy na začátku. Bylo to příjemné potkat někoho známého. Chvíli jsme
s nimi pokecali a pak jsme šli vybrat nějakou tu trasu. Nakonec zvítězila
trasa k Mirror Lake. Měla být easy a dlouhá hodinu nebo dvě, podle toho,
zda si člověk zvolí delší nebo kratší trasu. Dojeli jsme schuttlem (to je
takový autobus, který jezdí zdarma mezi jednotlivými důležitými body
v parku) na stanoviště a vyrazili. Nenáročné to opravdu bylo, co se týká
fyzičky, ale vybrali jsme si trasu lesem, ne po asfaltce a museli jsme na každém
kroku dávat pozor, protože všude byly „dárečky“ od koní, kteří tudy projeli. A
že jich bylo. Takže tak trochu jiná náročnost. Místo, abychom si užívali
přírody kolem a kochali se, jsme vyhlíželi, kde je další koblížek. Došli jsme
až k jezeru, které už není jezero, ale jen vyschlá planina, takže super :D
Sice jsme slyšeli, že tu není moc vody a tak, ale že bude totálně pryč, to bych
fakt neřekla. No ale byl tam místy fakt krásný výhled, potkali jsme pár srnek,
jelínků, veverek a tak. Chvílemi jsme si připadali jako v Čechách, hlavně
Lucka, protože ty lesy jsou fakt hodně podobné. Zpátky už jsme se vraceli po
asfaltce s cílem vyhnout se dalším dárečkům po cestě. Nakonec jsme došli
až o zastávku dál, než jsme byli původně, protože tam cesta křížila řeku, tak
jsme se chtěli podívat aspoň na trochu té vody. Původně jsme si chtěli projít
kousek té stezky, ale vedlo to jen kolem řeky a my jsme začali být dost hlavový
(3 hodiny odpoledne a my měli jen snídani), takže jsme si na zastávce počkali
na shuttle a jeli zpátky na parkoviště.
Martin si stihl ještě na zastávce koupit hot dog a pak ho
dojídal v buse, takže naše vtipná mladá řidička nás upozornila, že pokud
někdo jí maso, tak se taky může pozvracet, protože je vegetariánka. Celkově
s ní byla sranda, vyprávěla nám, jak se jí pořád chodí lidi ptát, kde mají
auto a tak podobně. No hlavně byla šikovná, úspěšně nás dovezla na parkoviště a
my jsme vyrazili dál. V plánu je přejezd do San Francisca, kde strávíme
další dva dny před odletem do Miami a naší vymodlenou cruise, na kterou se
těšíme všichni nejvíc.
Na večeři jsme se zastavili v japonské restauraci a za mě
tedy už nikdy víc. Kluci si dali sushi, já s Luckou nějaké maso s rýží a
pálilo to jako čert, takže jsme cítily chuť toho jídla asi jen při prvním
soustu. Pak jsme to zapily asi čtyřmi sklenicemi pití a ne že by to zrovna
pomohlo. Takže jsem se poučila a příště radši něco, co znám :) Dál jsme se
ještě zastavili v obchodě s alkoholem. Nevím, jestli už jsem to
psala, ale tady v obchodech prodávají jen slabý alkohol a silnější neboli
tvrdý jen ve specializovaných obchodech. My jsme koumali, jak propašovat
alkohol na cruise a dostali jsme tip od Lindy, se kterou jsem přiletěla (a
tímto za něj díky), že propašovali alkohol v lahvích od ústní vody, kde ho
obarvili, a nikdo nic nepoznal. Takže jsme nakoupili v Dollar Tree shopu
ústní vody za dolar a v likérshopu vodku, že to propašujeme. Tak takové
jsou naše poslední plány, teď jsem ještě zvědavá, jak se zadaří nebo nezadaří,
ale to už neovlivníme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat