Ráno jsme jen hodili klíček do schránky a tím byl check-out
hotový. Chtěli jsme zajet ještě někam na snídani, já s Adamem jsme zvolili
Subway, Lucka s Martinem šli do nějakého podniku na pravou snídani. My
jsme si s tím hezky sedli ven na sluníčko, pak se prošli po okolí a musím
říct, že to tady vypadalo vážně jako ve filmech. Prostě stodoly, pole,
odstavené rezavé zemědělské stroje, sem tam nějaký vrak auta… fakt bych
nevěřila, že to takhle může opravdu vypadat, měla jsem to jen za iluzi
z filmů. Když jsme vyjížděli ze snídaně, navigace nás hnala na druhou
stranu, než jsme si mysleli, že máme jet. No neměli jsme důvod jí nevěřit, tak
jsme jeli. Nakonec asi po 10 minutách jsme zjistili, že nás vede někam do pole
mezi krávy, kde se máme otočit a vrátit se zpátky. Asi proto, že tam byla plná
čára a ona nás nechtěla nechat jí přejet. No tak jsme se projeli. Cestou jsme
nabrali do auta ještě trochu venkovského pachu nebo spíš smradu, nejspíš tam
hnojili pole nebo tak něco.
V Bryce Canyonu jsme byli za chvilku, i když trochu se
zpožděním, protože mi nikdo nevěřil, že moje hodiny na mobilu jsou dobře, takže
jsme ráno vstávali podle jiných a o hodinu později, než jsme původně měli
v plánu. Ještě jsme se zdrželi na snídani, pak tou popletenou navigací…
Tak jsme nakonec dorazili trochu později, než bylo v plánu. Zajeli jsme na
vyhlídku, tam udělali pár fotek a pak jsme si vybrali trasu, kterou si
projdeme, abychom měli taky trochu pohybu. No mělo to být asi necelých 5 km,
tak jsem si říkala, že pohodička… No 2/3 cesty to tam opravdu bylo, ten konec
byla málem moje smrt. Nejdřív jsme šli pořád dolů a dolů po serpentýnách, všude
krásné skály, tak jsme se kochali, pak jsme šli v tom údolí, to bylo taky
super. Ale nakonec jsme začali stoupat a to začalo zavánět průserem pro mě.
Říkala jsem si, že už jsem měla tak nějak ucházející kondičku před odjezdem,
ale po celým létu stráveným jen vysedáváním ve vodě, koupáním a dojížděním do
práce autem místo na kole, jsem byla totálně mimo, takže jsem nejdřív přestala
cítit nohy, pak jsem to přestala udýchávat a nakonec už jsem jen čekala, kdy
dostanu infarkt a zůstanu tam někde ležet. Nakonec jsem se nahoru vyškrábala,
ale teda měla jsem dost. Asi teprve za půl hodiny se moje barva
z rajčatové vrátila zpátky na přírodní. Zašli jsme už jen do prodejny
suvenýrů, kde jsem konečně našla nějaký normální dárek pro tátu, sobě jsem
koupila tričko za odměnu a jeli jsme dál.
Další zastávkou byl Zion. Když jsme projeli branou, cesta
nás vedla po serpentýnách skrz skoro celý park, takže jsme měli krásné výhledy,
ale upřímně musím říct, že mě to nějak nenadchlo. Dojeli jsme až na parkoviště,
tady jsme nasedli na shuttle, což je taková doprava po parku, která je zdarma a
vede i mimo stezky pro auta. Dojeli jsme až na konec, kde to údajně mělo být
nejlepší, ale nějak moment překvapení se nekonal. Kdybychom měli víc času a
mohli si projít nějakou tu stezku pořádně, asi by to byl jiný zážitek. Adam se
rozhodl, že tuhle na konci si prostě projde, takže my jsme se vrátili pro auto
a měli jsme ho vyzvednout na zastávce, kam se ještě smí autem. Cestou
v shuttelu jsme potkali skupinku Slováků, tak jsem si s tou jednou
holčinou fajn pokecala. Už byli i na cruise, tak mi vyprávěla zážitky a těším
se na to fakt čím dál víc tedy. Prý byly na jedné té stezce, co vede až přímo
na vrchol, byla asi čtyřhodinová a prej super, ale to bysme trochu nestíhali
no, hold na takovýhle túry to chce pak strávit v tom parku celý den a ne
jen 2 hodiny jako my. Ale vzhledem k tomu, že z Bryce Canyonu jsem
byla nadšená a ze Zionu ani ne, myslím si, že jsme vybrali ideální místo, kde
se zdržet.
Protože moje kamerka stále stávkuje, tak jsem se rozhodla
vzít si pro dnešek selfie tyč a natočit něco aspoň na mobil. Stihla jsem díky
ní udělat spoustu fotek z toho shuttelu, ale když jsem chtěla dělat
normální fotky, tak se prostě sekla a přestala fungovat. Takže další věc, co se
mi tu posrala (pardon). Doufám, že už mám tímto vybráno.
Ze Zionu jsme zamířili zpátky do Las Vegas. Jak už jsem
psala, trochu jsme pozměnili plány, protože v Death Valley fakt nic moc
není a nemělo cenu táhnout se tak daleko kvůli pár minutám, které bychom tam
strávili. Takže jsme ke všeobecné spokojenosti zařadili znovu Las Vegas.
Příjezd jsme měli naplánovaný celkem brzy, ale cestou jsme se ještě zastavovali
na benzínce na jídlo a přijeli jsme asi kolem 8 večer (o hodinu se posouval
čas, podle starého jsme přijeli v 9). No ale problém nastal v hotelu.
Už před vchodem mě to trochu vyděsilo, protože jsem tam viděla postávat dost
podivná individua. No ale zašla jsem na recepci, vyzvedla klíče, s Luckou
jsme asi 10 minut hledaly výtah (kluci zatím čekali u auta, protože ofiko jsme
tam byli nahlášení jen jako 2 lidi). Když jsme konečně našli správný pokoj, tak
jsme zjistili, že je tam jen jedna postel, což je pro 4 fakt málo. No tak jsem
šla znovu na recepci, že nám dali špatný pokoj. Čekala jsem tam asi půl hodiny,
ale nakonec to nějak udělala a dala nám správný. Dokonce nakonec
v přízemí. Tak jsme zase přetáhli kufry tam a začali se chystat do víru
velkoměsta. Martina jsme ještě vyslali do města do nějakého obchodu
s alkoholem, abychom nemuseli tolik utrácet za pití v barech. My
s Luckou jsme se zatím začaly chystat, protože hold nám to trvá trochu
dýl. Nakonec jsme ale byli připravení všichni 3, protože ten obchod, kam jsme
Martina poslali, měli zavřeno, takže mu trvalo dlouho, než našel jiný. Takže
přijel s Morganem, ale bez koly, kterou jsme si my paka zapomněli koupit
předtím třeba na benzínce. Takže jsme šli ještě shánět colu do automatu aspoň
:D
Namíchali jsme si drinky do kelímků od coly a vyrazili.
Cestou jsme se ještě zastavili na benzínce doplnit zásoby, protože Martin
přivezl malou lahev a stačila sotva na rozjezd pro všechny. S Luckou jsme
si daly strawberitty bo jak se to píše, prostě jako margarita ale s jinou
příchutí. Čas nás docela tlačil, takže jsme šli k fontánám Bellagio, na
který jsem se fakt moc těšila, když jsme je poprvé nestihli. No tentokrát jsme
je málem taky nestihli, protože jsem si dali procházku a zašli si někam, kdo ví
kam, ale nakonec jsme úspěšně trefili. Viděli jsme asi 3 show, každá úplně
jiná, na úplně jinou muziku, nejvíc se mi asi líbila na starýho dobrýho Elvise.
No a pak jsme se tak nějak potloukali po městě, asi hodinu se hledali
v kasínu po tom, co jsme s Luckou šly na záchod a pak jsme Adama
nemohli najít. Martin šel domu trochu dřív, my jsme dorazili asi kolem půl 4.
Detaily bohužel neposloužím, ty se mi bohužel v hlavě neudrželi. Protože
jsem byla ve správný náladě, tak jsem chtěla jít ještě někam pařit, ale bylo mi
to zakázáno, i když jsem zkusila použít lest, takže jsem nakonec šla taky spát.
A možná díky bohu, jinak bych ráno asi nevstala, i takhle to bylo náročné :D
Bryce Canyon
Zion
Las Vegas podruhé
Žádné komentáře:
Okomentovat