středa 16. září 2015

13.9.2015


Dnešní snídaně proběhla v McDonallds a pro mě tedy naposledy, protože z té snídaně mi chutnal fakt jen džus. Tak jsem se poučila pro příště. Před odjezdem jsem si chtěla ještě zajet do bankomatu vložit ten zbytek peněz. Dala jsem tam celý paklík najednou, vzalo mi to 400 dolarů, tuhle částku mi to normálně potvrdilo, potom jsem vložila těch zbylých 80, strašně dlouho v tom chroustalo a nakonec mi to napsalo, že nedokáže přečíst, kolik jsem vložila. Já blbka si myslela, že jde jen o ten druhý vklad, protože u toho prvního mi to normálně částku napsalo, takže jsem vyplnila jen 80 dolarů. Jenže ejhle, ono mi to připsalo místo 400 a 80 jen těch 80. Chtěla jsem zajít do banky, ale měli zavřeno, takže jsem si říkala, že jim dám čas do pondělka a pokud to nebudu mít na účtě, zajdu to tam pořešit osobně v pondělí.

Dneska bylo v plánu Mexico a San Diego. První jsme vyrazili do Mexica, protože jsme si nebyli jistí, kolik času tam vlastně strávíme. Tam jsme projeli hranice v pohodě, to se dalo čekat, protože kdo by chtěl nelegálně přejet do Mexica že… :) Nejdřív jsme se jeli podívat po městě, protože navigace samozřejmě nefungovala bez netu, tak jsme jen tak jezdili a cestou jsme viděli takového obrovského Ježíše, který vypadal jak zmenšená verze toho z Rio de Janeira. Snažili jsme se ho najít, jezdili jsme tam pořád kolem, ale nic… no tak jsme alespoň zastavili na takové místní tržnici, že se tam projdeme. Ono teda tržnice je docela nadnesený pojem, byla to prostě ulice plná písku, kde lidi prodávali všechno od oblečení (leckdy vypadalo jako použité), přes jídlo, pití až k mixérům a různé další elektronice. Zvlášť to jídlo v těch prašných podmínkách bylo zajímavé no, hlavně jakmile projelo auto, zvedla se obrovská vlna prachu. Nakonec jsme si v jednom „podniku“ taky něco dali, chtěli jsme ochutnat tacos a quesadilas, jak chutnají v pravém Mexiku a za mě teda už nikdy víc. To že tam byly rajčata pominu, protože to je můj problém, že mi nechutnají, ale byla v tom místo normálního masa, které jsem čekala, jen taková rulička z rybího masa. Quessadilas byla jen taková placka plněná zeleninou a sýrem, který byla totálně rozmáčená od té rajčatové vody. No jako ochutnala jsem jen ždibek a radši byla hlady. Bude to znít blbě, ale víc mi prostě chutná ta fastfoodová verze jako Tacco Bell a tak. Ale třeba jsme si jen vybrali špatný stánek. Jedou bych se ještě do Mexika chtěla podívat, tak třeba tomu jejich jídlu dám druhou šanci. Ale jinak upřímně necítila jsem se tam zrovna nejlíp, protože po nás pořád čuměli, občas na nás s Luckou něco pokřikovali… no prostě byla jsem ráda, že jedeme pryč.

Potom jsme chtěli zajet ještě do centra města, které by mělo splňovat spíš takovou tu verzi pro turisty. Respektive hlavně já jsem tam chtěla zajet, ale nakonec byli všichni rádi. Prošli jsme se tam, Martin si koupil obří mexickou vlajku, já tričko, Adam klobouk a všichni jsme šli do baru, že si dáme pravou tequillu. Jen jsme přišli, číšník přinesl obrovský barel, ve kterém ležel na dně stočený had nebo dva, podle délky rozhodně dva, nejspíš chřestýši. No a plavali v tequille. Mě nějak přešla chuť, tak jsem si dala radši normální bez zvířátek. Lucka s Adamem si dali se mnou, Martin zůstal jen u Corony. Nakonec Adam ochutnal i tu s hadem, ale mě to teda zrovna nelákalo. Ještě jsme s Adamem jednou otočili rundu a vyrazili jsme pomalu zpátky. Cestou jsme totiž viděli, že fronta na hranicích je fakt dost šílená. Ale nakonec to nebylo tak špatné, čekali jsme tam asi 2 hodiny. Čekali jsme, že tam zkejsneme možná dýl. Dokonce jsme se vsadili, kdo odhadne nejlíp ten čas, vyhrál Adam ale jen o pár minutek, protože to bylo necelý 2 hodiny, on tipoval 1,5 a já 2,5, takže mi vítězství uteklo o fous.

Po přejetí hranic jsme jeli rovnou do San Diega, které je fakt kousek za hranicemi. Už cestou jsme viděli přístav se spoustou vojenských lodí a tak, my jsme zamířili přímo k té letadlové lodi, která je nejznámější. Nechali jsme tam auto a šli jsme se projít kolem přístavu. Hlavním tahákem je tam asi ta letadlová loď, u které je socha toho slavného páru námořník a sestřička, kteří se líbají na fotce z Times Square. Dál jsme narazili na pár normálních lodí, ponorku a tak. Hlavně nás ale zaujalo město. Bylo vážně mnohem hezčí než LA. Hned u přístavu byl takový super parčík, kde byly fontánky a taková vodní plocha, děcka tam lítaly v plavkách, byla tam spousta prolejzaček a tak, prostě moc hezký.

No ale protože jsme měli hlad (teda hlavně já, protože z mexického jídla jsem snědla asi půl sousta), tak jsme se domluvili, že vyrazíme někam do centra a cestou možná potkáme nějaké místečko, kam zajít na večeři. Nakonec jsme zajeli ještě do centra. Sice už bylo šero a pak i úplná tma, stejně to tam stálo za to. Byla tam Japonská zahrada, kostel, promenáda, parčíky, všechno krásně nasvícené… prostě mělo to svojí atmosféru. Co se týká atmosféry a náboje, asi se mi fakt zatím nejvíc líbilo San Diego v tomhle ohledu. I když možná v San Franciscu bude mít tak trochu konkurenci. Ale zatím si nedovedu představit hezčí místo, kam jít třeba na rande, než je takhle zahrada a promenáda. Budovy byly trošičku v evropském stylu, takže mi to trochu připadalo jako doma, možná proto se mi tam tolik líbilo.

Původně jsme chtěli zajet do Chipotle, ale cestou jsme potkali indickou restauraci, takže jsme dostali chuť na tohle jídlo Já obzvlášť, protože se chystám do indické už hrozně dlouho a pardoxně se k tomu nakonec dostanu až v Americe. Jídlo bylo super, dala jsem si takové velké kuřecí kousky naložené v koření opečené s cibulí a paprikou a k tomu placičky česnekové. Ostatní měli taky samé dobroty, jedno lepší než druhé. No a bylo toho tolik, že jsme prostě neměli šanci to dojíst, takže jsme dostali krabičky a vezeme si to ještě domů na „až bude nejhůř“. Cestu zpátky do LA jsem víceméně prospala, protože už na mě začíná ta únava dost doléhat. Naštěstí zítra máme v plánu jen Universal Studios Hollywood, takže to bude takový odpočinkovější den. Ale už se fakt těším na cruise, kde bude konečně čas trochu lenošit a jen tak se vykydnout na sluníčko, už aby to bylo ;)
 
Mexico







San Diego









 

Žádné komentáře:

Okomentovat