Ráno jsem byla trochu unavená, ale jinak se to dalo, čekala
jsem trochu horší následky. Když jsme se vzbudili, Martin byl někde pryč… tak
jsme se všichni tak nějak sbalili a čekali na něj. Nakonec jsem mu volala kde
je a byl někde na snídani, takže si Adam ještě stihnul zajít zaplavat do bazénu
a vyrazili jsme směr Los Angeles. Dost mě překvapilo, jaké ceny benzínu byly za
Las Vegas. Natankovali jsme ještě docela včas, pak to začalo ještě víc stoupat.
Každopádně na jedné benzínce, kde jsme zastavili cestou jen na záchod, jsme
narazili na fakt „příjemného“ Mexičana, co nám nezapomněl ironicky poděkovat za
návštěvu, když jsme odcházeli. Za ty ceny co tam měl a za to chování bych u něj
nenatankovala, i kdybych neměla jinou šanci.
Když jsme dorazili do LA, jako první jsme zamířili
k nápisu Hollywood. Měli jsme zjištěno, odkud je nejlepší vyhlídka na něj,
ale překvapilo nás, že tam byl takový úžasný parčík, který měl super atmosféru.
Byla tam partička, co hrála frisbee, nějaká parta tam měla oslavu nebo co,
prostě jídlo a tak, lidi blbli se psy, prostě úžasný. Taky jsme udělali pár fotek,
chvilku jsme tam lehli, pohodička. Ještě jsem se projeli kousek výš, já jako
maniak na focení jsem si udělala další fotky, zkusila jsem i skákací no a jeli
jsme dál, konkrétně na chodník slávy. Zaparkovali jsme v nějakém
obchodáku, kde údajně mělo být parkování zdarma, pokud si tam člověk něco
koupí. No nebylo, nakonec jsme platili asi 9 dolarů, ale i tak se to dalo.
Prošli jsme si chodník slávy, podívali se na obtisknuté ruce
a nohy do asfaltu, udělali pár fotek a tak. Bylo tam spousta lidí převlečených
za Jacksona, různé filmové postavy a tak… ale to by byly drahý fotky asi. Líbil
se mi ale jeden týpek, co byl převlečený za toho černocha z Pulp Fiction,
jmenuje se Samuel L. Jackson. Byl mu fakt hodně podobnej, i hlase a vším, to
bylo super. Na hlavním bulváru jsme objeli obchod, kde měli všechno za 5
dolarů, což bylo něco pro mě. Tak jsem si vybrala pár triček, novou selfie
tyčku a tak. Hold nějaké suvenýry musí být.
Dál jsme ještě jeli podívat se do Beverlly Hills,
s tím, že se jen tak projedeme těma luxusními čtvrťmi, pokocháme se
baráčkama a tak. Nakonec jsem našla na netu adresu Brada Pitta (kdo ví, jestli
pravou), ale řekli jsme si, že tam zkusíme zajít a podívat se, kde že to
vlastně bydlí. Cestou jsme ale narazili na hroznou kolonu, tak nás zajímalo, co
se bude dít a zařadili jsme se taky. Nakonec jsme zjistili, že vedla
k nějakému koncertu, co se konal po Observatoří. My jsme radši zamířili na
tu Observatoř na vyhlídku, ale všude bylo šíleně moc aut, které buď nechtěli
platit za parkování na ten koncert, nebo si ho jen přišli poslechnout
z dálky… no prostě u Observatoře jsme neměli šanci zaparkovat, takže jsme
jeli trochu dál a našli parkování u takového kopečku, odkud byl taky krásný
výhled na město. Počkali jsme do setmění, abychom viděli i noční LA a vyrazili
do hotelu.
Měli jsme zamluvený pokoj na 3 dny v hotelu
v korejské čtvrti. Hala vypadala fakt super, podzemní parkoviště zdarma… i
když na pokoji trochu špinavý koberec a deka mezi prostěradly dost nechutná, tu
jsme radši dali pryč… jinak za jednu hvězdu, pobyt na 3 noci za 300 dolarů
prostě paráda. Rozhodně by si zasloužili i víc hvězdiček, denně nám měnili
povlečení, dávali čisté ručníky, prostě paráda. Stejně jsme tam jen přespávali.
Protože mi trochu dochází peníze na účtu, vyrazili jsme
večer k bankomatu, že si Adam uloží poslední šeky a ostatní vyberou pár
peněz, aby mi poplatili část dluhu. Chtěla jsem to nechat na konec, ale ještě
mi nepřišla poslední výplata, tak jsme to museli vyřešit zálohou. No takže jsem
dostala 300 dolarů od Lucky a 300 od Martina. Problém nastal v tom, když
jsem si chtěla tu hotovost vložit na účet. Na jednom bankomatu byla tahle volba
zablokovaná úplně, na druhém mi to zase ty peníze pořád vracelo. Nakonec se mi
tam povedlo nacpat asi jen 120 dolarů a zbytek jsem si nechala, že to zkusím
jindy. No moc dobrej nápad to nebyl, ale o tom až dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat