8.9.2015

Tak ranní vstávání krize, vzhledem k tomu, že jsem spala v noci asi 4 hodiny. Ale co se dalo dělat, slíbila jsem, že je hodím na letiště, takže jsem musela. Nakonec jsme vyjížděli asi v 5:30 ráno, protože nám chvilku trvalo nanosit všechno do auta a hlavně narvat tam všechny ty loďáky. Na letiště to trvalo asi hodinku, tak nějak jsme napůl všichni spali, škoda že já jsem musela řídit. Docela zajímavé bylo, že poblíž letiště přistávaly letadla přímo nad tou silnicí, takže jako nic moc pocit jet kousek pod letadlem. Vyhodila jsem je na parkovišti, cestou zpátky jsem se modlila, abych nemusela za těch pár minut platit, a vyrazila jsem za Martinem. Koukla jsem do navigace na poslední volby, vybrala tu ulici, kde bydlí a jela. Nooooo, po 20 min jsem dorazila do cíle a nebylo to zrovna to pravé místo, asi hodinu jízdy od toho správného místa. Už cestou se mi zdálo, že to okolí vypadá nějak jinak. No nic no, tak jsem si udělala výlet a nestihla jsem se kvůli tomu dospat. K Martinovi jsem dorazila asi kolem 8 ráno. Tak mi uvařil kafčo, protože jsem cestou málem usnula v autě, byla to fakt krizovka. Ještě jsem skočila k nim do officu vytisknout ESTU, protože Martin na to zapomněl a pomalu jsme vyrazili do Springfieldu vrátit auto. V officu byl jen Rob, to je víceprezident společnosti, takže moc nadšený z nás nebyl, že nás musí odvézt na metro, ale co… slíbili to. Jinak jsem jim taky mohla nechat auto na letišti a bylo by :D Tak jsem přeskládali kufry k němu do auta, dala jsem mu dáreček v podobě druhé várky zbytků z kuchyně, což byla nějaká zelenina a ovoce od Simči a Martina a pár piv ode mě. Byl z toho až moc nadšenej, že jsem si až říkala, jestli to trochu nepřehrává. No hodil nás na metro, kam jsme s námahou dotáhly ty moje kufry, vyzkoumali, jak si koupit jízdenky, což bylo až trapně jednoduchý, po tom, co jsme to tam asi 5 minut koumali.

Metrem to bylo na letiště asi 20 minut a stavělo přímo u letiště, takže pohodlíčko. To bych zavedla všude, aby metro vedlo přímo tam, protože to je fakt šikovný. Především pro lidi jako jsem já, který tahají sebou 2 kufry, batoh a kabelku a sotva s tím lezou :D (mami neříkej, že jsi mi to říkala, já vím, ale hold vzhledem k váze a množství mi prostě nic jiného nezbylo). Na letišti jsem našli Lucku, odbavili jsme si zavazadla a prošli kontrolou, což byl pro mě trochu oříšek, protože jsem veškerou elektroniku táhla v batohu, vzhledem k tomu, že je to nejtěžší ze všeho. No takže jsem tam musela vytahat fén, počítač, e-reader atd. a asi jsem vypadala, jako magor, ale co se dalo dělat :D S kufrem jsem se vešla do váhy fakt přesně, na letišti jsem měla 50 liber přesně, klika. Martin měl půl libry rezervu, Lucka půl libry přes, ale nechali to, takže nám to vyšlo všem v pohodě.

No pak už jsme jen čekali na let. Potkali jsme se na letišti s Martinovými spolubydlícími, kteří letěli stejným letem. Dokonce se mi povedlo zbavit se carry-on zavazadla, které mi odbavili zadarmo a čekalo na mě potom v Las Vegas i s velkým kufrem. Trochu jsem se bála, aby se mi jeden z nich neztratil, ale v pohodě. Oba tam na mě poslušně čekali. V letadle docela opruz. Lucka byla tak hodná, že mě nechala sedět u okýnka, protože jsem byla totálně mrtvá. První let byl jen asi hodinu a půl do Charlotte, to bylo někde v Severní Carolině. Dostali jsme jen jeden drink, pak jsem si chvíli četla a za chvilku už jsme přiletěli. Na přestup jsme měli asi hodinu a půl, ale bylo fajn, že už jsme nemuseli procházet žádnou celní kontrolou nebo tak podobně. Let do Vegas trval asi 5 hodin, takže tam jsem se pokoušela trochu prospat. V horizontální poloze mi to sice moc nešlo, takže jsem tam ležela/seděla zkroucená jako paragraf, ale párkrát se mi asi povedlo i usnout, aspoň myslím. Potom, co jsem si narazila kapucu na hlavu, to bylo ještě lepší, jsem se hezky schovala a chrupkala. Takže let mi utekl docela rychle. Každopádně jsem děkovala bohu, že jsem si ve Washingtonu dala hamburger na letišti, protože na celém letu jsme nedostali nic k jídlu. Jen asi dvakrát kelímek pití, teda aspoň co jsem byla vzhůru. Možná, že rozdávali i častěji. Každopádně do Vegas jsme přiletěli o chvilku později, než byl oficiální přílet. Chvíli jsme čekali na kufry, které naštěstí dorazily všechny, jupí. By the way… na letišti fakt síla, je to úplně jiný letiště, než jsem kdy poznala, protože jen jsme vylezli z letadla, všude hrála hudba, tak nějak prostě už tam byla ta správná atmosféra a la Las Vegas. Super bylo, že takový autobus nás dovezl z letiště přímo do půjčovny. Na poprvé Martin vystál frontu, ale nakonec ho poslali vedle, že musíme na nějakou jejich pobočku. Tam byla trochu horší fronta, takže jsme čekali skoro hodinu, respektive Martin čekal a my jsme s Luckou seděly a křesílkách a čekaly :D Každopádně nás čekal docela šok, protože Martin dělal rezervaci, která byla na necelých 550 dolarů a když přišel s potvrzením rezervace, tak měl účet na 1200 dolarů s pojištěním, daněmi, plnou nádrží a vším, ale byl to pro nás dost šok, protože jsme čekali, že to bude míň teda… No ještě, že jsme ve čtyřech, protože jinak by to byla fakt dost pálka… Hned z půjčovny jsme šli na parkoviště, kde jsme si vybrali auto, naložili kufry a vyrazili do hotelu. Vzhledem k tomu, že jsem se v půjčovně dost zdrželi, tak jsme přijeli až po 8 večer. U hotelu přijeli s vozíkem, kam nás naskládali zavazadla, vzali si klíčky od auta a zaparkovali ho, no prostě luxus, to jsme fakt nečekali a byli jsme z toho lehce vykolejení. Došli jsme na recepci, kde jsme dostali karty od pokoje a museli zaplatit nějaký další poplatek hotelu navíc k ceně pokoje 28 dolarů, což už mě ani nepřekvapuje prakticky, protože tady v Americe nikdy neuvádí konečné ceny prostě. I co se týká daní a tak… Asi si musíme zvykat. Každopádně jsme spali na pokoji pro 3 ofiko a spali jsme tam 4, takže v pohodě :) Jsme je taky trochu ošulili.

Původně jsme měli jet pro Adama na letiště, ale než jsme se ubytovali už bylo po 9 a auto jsme měli někde v garážích, kdo ví kde, nehledě na to, že jsme neměli moc času. Tak jsme se domluvili, že by přijel za náma taxíkem, abychom si zatím stihli dát sprchu a přichystat se. Já jsem ještě přebalovala celý kufr, abych měla v tom větším všechno oblečení a věci co potřebuju denně jako kosmetiku atd. a do malého jsem nandala boty, kraviny co nepotřebuju a tak, aby mi nepřekáželi ve velkém kufru. Prostě jsem magor no, pořádek musí být :D Takže jsme se přichystali, náležitě oblekli a vyrazili do víru velkoměsta. Pošli jsme celý ten hlavní bulvár, navštívili většinu kasin, sem tam si někde dali drink, prostě co jiného dělat ve Vegas… S Adamem jsme se trhli, chtěl si zajít zahrát o velký peníze, takže jsme hodili do automatu 10 dolarů a odnesli jsme si 28, pěkný :) Obrali jsme kasino, haha :) Sice mi pak dalo práci ho přemluvit, aby ty peníze zase nenacpal do jiného automatu, že tahle výhra byla spíš náhoda, ale povedlo se mi to. Cesta zpátky nám trvala hrozně dlouho, protože jsme byli fakt docela daleko, takže jsme byli totálně urvaní. No a mimochodem jsme se těšila na fontány u hotelu Bellagio, ale nějak jsme se zasekli v těch barech a zjistili jsme, že to představení je jen do půlnoci, takže smolík no. Ještě pojedeme kolem Vegas cestou do LA, takže pokud to časově vyjde, snad tam bude příležitost zastavit. Do postele jsme se dostali asi ve 4 ráno, takže jsme si toho našeho luxusního hotelu ani moc neužili. Ale lepší než nespat vůbec. Stejně se mi celou noc zdálo, že jsme zaspali a tak podobně, takže jsem se fakt vyspala :D Ale překvapivě mi to docela stačilo. Vstávala jsem asi v půl 8 ráno. Takže první den cestování za námi, jsme utahaní, ale natěšení na další zážitky a doufám, že vy se těšíte taky.