Tak dnes na velkém se Sydnee a Andrewem. Dneska fakt
pohodička největší, dnes asi poprvé, co jsme celý den seděli na standu jen
v jednom. Lidé se tak nějak průběžně střídali, prostě pohodička. Mě to jen
trochu pokazil fakt, že jsem někdy kolem 2 dočetla poslední článek
v posledním časopisu, co jsem měla s sebou, takže krize. Půjčila jsem
si od Simči knížku, jmenuje se Černá labuť, ale je to takové filozofické dílo
spíš, takže na čtení dost náročné i v klidu, natož v tom humbuku na
bazénu. Tak nevím, co tu budu další dva měsíce dělat (mimochodem zítra to bude
přesně 2 měsíce do zavíračky bazénů). Zvažuju, že si možná koupím čtečku a
bude, stejně jsem na knížky úchylná, tak aspoň si je nebudu muset pořád půjčovat
a budu mít stále zásobu. Ceny tu nejsou tak špatné. I když už si připadám jak
blázen, že pořád něco kupuju :D Hlavně aby mi zbylo na to cestování ještě :D
Večer po návratu z práce jsem si jen dala extra rychlou
sprchu a hned vyrazila za holkama do Woodbridge, je to asi necelá půlhodinka
cesty. Holky chtěly ještě zajet nakoupit do Walmartu, prý jen to nejnutnější,
ale nakonec jsme tam strávily docela dost času, čekala jsem na ně asi hodinu na
parkovišti a to jsem si ještě předtím dobrou čtvrthodinu vybírala hodinky. Už
mi totiž hrabalo z toho, sedět celou dobu na standu a nevědět kolik je
hodin. Koupila jsem si krásné jen za 13 dolarů, i když tedy nejsou vodotěsné,
takže budu muset doufat, že nebudu pro nikoho brzy skákat a nezničím si je.
Pak jsme jeli zpátky k nim na apartmán, holky vybalily
nákup a začaly jsme debatovat o tom cestování. Vypadá to tedy tak, že pojedeme
8. září na západ, protože 7. naposledy pracujeme, tam budeme cestovat asi do
19. – 20. a potom se přesuneme do Miami, odkud pojedeme na týdenní plavbu do
Karibiku. Ostatní pak nejspíš odjedou a já pojedu do NY, pokud se nikdo
nenajde, tak nejspíš sama. Jinak možná nás bude i víc, já jsem našla jednu
holčinu, co nemá s kým jet, holkám přijede nějaká kamarádka, tak to
vypadá, že by nás možná mohlo být až 9. Teoreticky bychom se mohli vejít do
nějakého hodně velkého auta a ušetřit, ale uvidíme. Pořád čekám, až se mi ozvou
a potvrdí mi, kolik nás tedy bude. Každopádně ze mě spadnul obrovský balvan,
protože jsem byla fakt nervózní, že nakonec nebudu mít s kým jet. Docela
jsme se zakecaly a domů jsem dorazila nějak před 4, tak jsem zvědavá, jak ráno
vstanu, abych odvezla ostatní do práce.
Jinak nakonec jsem fakt ráda, za to, kde pracuju, kde
bydlíme a hlavně s kým pracuju, protože po tom, co jsem viděla a slyšela
od holek… Mají spolubydlící nějakou Ukrajinku, na bazénu odmítá cokoliv dělat,
doma neuklízí… no prostě proti tomu máme fakt pohodičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat