Tak Simča dneska zůstala ještě doma, takže jsme jeli a bazén
jen s Martinem a modlili jsme se, aby nám tam dali někoho rozumného.
Naštěstí se ozvala Katya, že přijede s Valerií, to je ta holčina
z Kazachstánu. Její přítel se mnou dělal chvíli na druhém bazénu a ona
dělávala na velkém jednu dobu, takže super. Už ví jak to tady chodí, umí být
přísná na děti a tak :) Jinak pohodový den docela, seděli jsme ve dvou na
standech asi dvě hodiny, jinak v jednom, a nebo vůbec. Během dne totiž
začalo pršet a v jednu chvíli i hřmělo, takže jsme díky bohu mohli na
chvilku zavřít. Aspoň jsem měla čas okouknout ty letenky ještě, večer v 10
jsme to totiž měli domluvené s ostatníma a chtěli jsme to koupit už
konečně. Tím se dostávám k nejdůležitější věci dnešního dne,
k plánování cestování. Už tří týdny jsme se snažili domluvit na letenky a
na půjčení auta a pořád to k ničemu nevedlo. Konečně se mi ale povedlo
ostatní dotlačit k tomu, že to dneska koupíme. Když mi ale večer
v dobu, kdy jsme to měli kupovat psali, že si ještě musí zjistit, jak to
bude s úbytkem a tak, tak už mi nějak došla trpělivost, že jsme to řešili
tak dlouho a najednou zase musí ještě něco řešit. Na let San Francisco – Miami
už zbývalo jen pár posledních letenek za míň, pak už tam byli jen dražší a
v blbější časy. Takže už jsme to prostě rozsekli… hrála jsem si
v duchu s myšlenkou, že pokud nakonec dojde na to, že budou chtít
ostatní půjčit dvě auta, nemá smysl jet v takový skupině, když stejně
pojedeme dvěma autama a taky na to došlo. Rozhodli jsme se teda s Martinem
a Luckou, že se trhneme a naplánujeme si to sami. Nemusíme totiž vidět až tak
moc parků a můžeme si cestu snáz přizpůsobit tomu, co my chceme. Večer jsme
strávili asi 3 hodiny na netu, ale povedlo se nám koupit letenky
z Washingtonu do Vegas a pak ze SF do Miami. Kupovala jsem to i Lucce,
protože nemá přístup na internet jinde, než v mobilu. No a s tím
„super rychlým“ internetem v posilovně to byla trochu hra na moje nervy,
protože občas jsem fakt měla chuť hodit s tím počítačem o zeď. Ještě že
mám ten nový, tak jsem tu myšlenku na jeho zničení zase rychle zavrhla.
Koneckonců, on za internet nemůže :D Bylo to náročné, ale ty nejdůležitější
letenky máme, díky bohu :D
Ale prostě abych to shrnula – jedeme nakonec ve třech, letenky
už máme skoro vyřešené, auto taky nebude problém pro 3 lidi, naplánování cesty
taky, prostě jednodušší sladit plány tří lidí, než šesti. Hrozně se mi ulevilo,
že už se to začalo hýbat, protože jsem poslední dobou nedělala nic jiného, než
jen hledala letenky a plánovala co a jak. Teď už se konečně do toho plánování
dáme pořádně, když už máme časové horizonty :)
Jinak to vypadá, že Simča zítra už půjde do práce, takže
volno mít budu. Horší zpráva je, že Katya mi oznámila, že bude mít auto
v opravně, takže nemůžeme nikam jet na celý den. Ale domluvily jsme se, že
jí ráno zavolám a pojedeme aspoň na chvíli někam.
Žádné komentáře:
Okomentovat