Americký plavčík 2015: 23.7.2015

Tak dnes konečně můj vymodlený day off. Už jsem se nemohla dočkat, až něco podniknu. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to vlastně všechno bude. Večer mi jen Katya napsala, že kupuje vstupenky a to bylo všechno. Měla mě původně vyzvedávat asi v 7:30, takže jsem počítala, že budu muset vstávat fakt brzy a kvůli tomu jsem včera musela zrušit schůzi kvůli cestování. Asi jsem to ale rušit nemusela, protože to Katya začala posouvat. Nejdřív to bylo v 8:00, 8:30 a nakonec dorazili po 9:00. Ale nestěžuju si, jen mě mrzelo, že jsem se nemohla pořádně vyspat. Ale sbaleno jsem měla už od včera, tak jsem se jen oblekla, dala si snídani a tak. Do vodního parku fakt není potřeba se nějak připravovat.

Dorazili jsme tam asi v půl 12 tak nějak. Trochu mě překvapilo, že jsme museli kromě 50 dolarů za vstup platit dalších 15 za parkování a pak asi 18 za zamykatelnou skříňku, kde jsme si nechali všechny věci. Nakonec jsme jeli jen ve 4 lidech – já, Katya, její přítel Valentýn a jeden její další plavčík. Je mi líto, ale jméno si nepamatuju, ale byl to Číňan, tak snad mě to trochu omlouvá. Ostatní z tý jejich party, se kterou byli minule na pláži, se rozhodli jet na Niagarské vodopády. Jsou to blázni, 8-9 hodin cesta tam, takže 18 hodin celkem, aby si udělali na vodopádech pár fotek… no ani by mě nehlo. Zlatý vodní park.

Na první atrakci jsem byla trochu překvapená, protože jsme čekali ve frontě asi 10 minut, ale nakonec jsem zjistila, že to nebylo tak moc. První atrakce super, jely jsme s Katyou spolu na kruhu, byl to prostě tobogán, ale celý ve tmě, což bylo fakt děsivý, protože člověk nevěděl, na kterou stranu to s námi hodí. No fakt super :) Jak už jsem říkala, to čekání bylo ještě v pohodě, na některých atrakcích jsme čekali kolem 40 minut taky. Vyzkoušeli jsme spoustu klasických tobogánů, některé prudké, některé částečně ve tmě, prostě každý jiný. Pak jsem byla na strašně strmé skluzavce, kde člověk frčí dolů skoro svisle, fakt masakr. Zazávodili jsme si na lehátkách ve dráhách vedle sebe, zaplavali jsme si ve vlnách, v tekoucí řece, prostě fakt super. Ale největší dojem na mě udělala nová atrakce. Jeli jsme tam na obrovském kruhovém lehátku ve čtyřech, museli jsme se držet pevně a mít všichni nohy uprostřed. Vždycky jsme nabrali rychlost a vjeli do místa, kde nás to vyhodilo nahoru a pak jsme jakoby padali svisle dolů. Takovýhle body tam byly dva. Nevím, jak to přesně vysvětlit, hodím sem fotku. Ale poprvé musím říct, že jsem myslela, že tam umřu, protože ten pocit, kdy se na vachrlatém nafukovacím člunu řítíte svisle dolů, háže to s váma jako blázen a ještě u toho nevidíte, kam padáte, protože jste zrovna zády ke směru jízdy. No prostě fakt masakr. Při dalších jízdách už to bylo lepší a fakt jsem si to užívala :)

Kromě blbnutí celý den jsme si skočili na rychlý oběd. Výběr teda nic moc, dala jsem si jen stripsy s hranolkama za 10 dolarů, víc se mi fakt nechtělo utrácet. Ale na zasycení to stačilo. Musím říct, že jsem byla po celém dnu totálně vyřízená, protože pořád běhat do těch schodů, přecházet mezi těma atrakcemi a tak, po tom dvouměsíčním válení bylo docela namáhavé. Navíc jsem si na té prudké skluzavce docela narazila zadek, protože ten proud vody byl fakt silnej. Tak jsem zvědavá, jestli neskončím s modřinou. Ale z té lepší stránky – psychicky jsem si fakt odpočinula, doopálila jsem si bílé oči, protože jsem nemohla nosit brýle, spálila jsem si prsa (doufejme že to během dní zhnědne). No myslím, že docela slušná bilance na jeden den. Jsem ale totálně zničená, tak frčím rovnou spát, pá.

Mapka parku

Dvě skluzavky hned na začátku, které jsem stihla vyfotit před odchodem. Bohužel nebyl čas, projít si celý park, protože v 7 zavírali a my jsme ještě za 3 minuty 7 byli na posledním tobogánu, tak jsme pak museli chvátnout :D

Tak tohle je ta moje neoblíbenější, uprostřed je vidět místo, kde jsme dojeli fakt až nahoru do toho posledního žlutého pruhu, protože jsme se sotva vlezli všichni do váhového limitu :D a pak jsme letěli svisle dolů, no prostě nepopsatelný, jakej to je nářez :D