čtvrtek 1. října 2015

29.9.2015


Tak dnešek pro mě trochu stresující… poprvé jsem cestovala sama. Ale pokud se můžu pochválit, musím říct, že jsem to zvládla s přehledem. Vstala jsem před 8, jen se oblekla, k snídani jsem si dala jen džus, protože jsem měla trochu stažený žaludek kvůli nervům (hold jsem nervák), Adam mi pomohl s kufry před hotel a já vyrazila na bus. Čekala jsem tam docela dlouho, tak už jsem začínala mít strach, ale dorazil nakonec v pohodě. Od Lucky jsem měla info, že jede přímo na letiště, což byla pravda, takže super. Akorát teda na každé zastávce přistupovalo víc a víc lidí s kufry, tak to bylo docela zábavné se tam všichni nacpat. Na letišti nás to vyhodilo na zastávce, ze které pak jel takový vlak přímo na letiště k terminálům. Pak už jsem si jen odbavila zavazadlo, vytiskla si boarding pass a bylo. Problém nastal až u kontroly, kam jsem šla s nacpaným carry-on, batohem a kabelkou. Tam mě odchytili, že mám jít ke kontrole a ta mi oznámila, že musím ubrat z carry-on a kabelku a všechno dát do batohu, prostě že můžeme mít jen 2 příruční zavazadla. Takže jsem tam půl hodiny klečela na zemi a snažila se narvat všechno do batohu. Už jsem to málem vzdala, ale nakonec se povedlo. Platit 25 dolarů za další kufr, to se mi fakt nechtělo teda. Takže jsem prošla, na kontrole mě tentokrát ani neosahávali :D, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem zamířila rovnou do krámu koupit si něco sladkého k pití. Vyžahla jsem lahev džusu, colu jsem si koupila do zásoby. Pak jsem si jen nechala odbavit i ten carry-on, abych ho nemusela rvát do poličky nad hlavou v letadle.

Když jsme nastoupili, tak jsem si asi dvakrát přesedala, protože mě pokaždé někdo poprosil, že nesedí spolu, jestli bych byla tak hodná. No jela jsem sama, tak proč jim neudělat radost. Stejně jsem celou dobu spala nebo spíš pospávala, poslouchala jsem mp3 a let mi utekl jako nic. V NY jsem si chvíli počkala na kufry a pak jsem udělala velké skládací manévry. Batoh a veškerý jeho obsah jsem nacpala do velkého kufru, stejně tak kabelku. Nechala jsem si jen tašku přes rameno s doklady, penězi a tak, aby se mi líp cestovalo. Nápad to byl sice dobrý, ale ten kufr pak vážil asi 40 kg, takže se mi s ním cestovalo fakt dobře :D Povedlo se mi najít klasický bus, abych nemusela zbytečně platit za shuttle, koupila jsem si kartu na metro a rovnou si ji nabyla na neomezené týdenní využívání. Budu tu 7 dní, takže to je akorát. Našla jsem s pomocí jedné holčiny s mapou metra i správnej bus a metro, i když nakonec jsem zjistila, že jsem jí nemusela otravovat, protože stejnou trasu jsem našla i na google maps. Tak jsem s nemalým úsilím dovlekla kufr do busu, už tam se zvedl jeden týpek a pomohl mi s tím větším. Trefila jsem i správnou zastávku a vydala se na metro. To byl první problém, výtahy tam sice byly, ale před nimi šílená fronta, tak jsem se rozhodla to zdolat po schodech. Jak už jsem psala, jeden kufr měl tak 40 kg, takže to byla dost sranda. Navíc jsem se bála, aby mi je někdo neukradl, když jeden někde nechám a ponesu jen ten druhý, takže jsem vlekla oba naráz. No komedie, ale dolů to ještě šlo. Ke konci ke mně přišel jeden kluk a pomohl mi s tím větším. Metro jsem taky trefila dobře, správnou zastávku jsem měla najitou podle navigace, takže v tomhle ohledu fajn. Kámen úrazu nastal, když jsem chtěla ty kufry dotáhnout nahoru do schodů. New York si to u mě fakt vylepšil, protože zase za mnou přišel kluk, že mi pomůže a vytáhnul mi ten šíleně těžký kufr až nahoru na ulici, to byl zázrak, jinak bych tam s nima trčela možná doteď. Byl tam s přítelkyní, tak jsem jí říkala že si dobře vybrala, takový gentleman už se jen tak nevidí. No poslední část trasy už jsem jakš takš zvládla, to už jen jsem šla asi míli (1,6 km) a táhla ty dva kufry za sebou. Ale bez schodů to bylo hned veselejší. Klíč jsem měla schovaný pod rohožkou, ten jsem našla v poho, barák jsem taky odemkla a pak koukám, že bydlíme ve 3. patře, fakt super. Schody tu jsou šíleně úzký, že sotva projde po nich jeden člověk, ale tady už jsem mohla kufry nosit po jednom. Takže jsem vždycky vzala jedno patro, vrátila se pro druhý a tak. No ve 3 patře ze mě lilo, doslova. Byla jsem víc vyřízená, než po hodině cvičení, hotová posilovna. Ale zvládla jsem to nakonec. Padla jsem do postele totálně mrtvá, ale protože jsem měla domluvený sraz s Majdou, že zajdeme na Empire State. Tak jsem si vybalila, což samo o sobě trvalo asi hodinu, dala jsem si sprchu (otřesný zážitek) a nachystala se.

Ještě k tomu ubytku… jako nečekala jsem nějaký zázrak, podlaha trochu špinavá, ale chodím v žabkách, není problém. Ale koupelna mě trochu vyděsila. Špinavá, závěs ve sprše totálně plesnivý… no fuj. To všechno bych ještě přežila, ale největší sranda je, že okno z koupelny je hned u vany a nejde tam zavřít okno. Přímo naproti jsou další okna, takže jsem si hezky dala sprchu a mohl mě kdokoliv očumovat. Fakt super pocit. Snad s tím půjde něco udělat. Asi si tam budu dávat nějakou zástěnu nebo tak něco. No bude to ještě zajímavý.

S Majdou jsme měly sraz u veřejné knihovny, měl s ní přijít ještě jeden kluk. Trefila jsem tam jakš takš, ještě s časovou rezervou, tak jsem si jen sedla před knihovnu a kochala jsem se výhledem. Dala jsem si jeden hot-dog, protože jsem od ranní snídaně (džus) nic nejedla. Když dorazili, zašli jsme společně do McDonallds, tak jsem se ještě víc najedla tam a vyrazili jsme na Empire State Building. Cestou jsme šli kolem Grand Central, je to fakt super vidět všechny tyhle místa naživo. I když první dojmy jsem měla z NY takové všelijaké, tak večer to bylo lepší. Už není tolik vidět špína a tak, takže to hned zlepší dojem. Majda mi poradila zařídit si takový pass, kde si člověk navolí co chce, tak jsem si tam dala Empire State, Rockefeller Center, projížďku k soše svobody a přírodovědné muzeum. To jsou hlavní věci, kam chceme s Adamem zajít. Ušetřila jsem tím asi 15 dolarů, každý cent dobrý :)

Empire State Building super. Nejdřív jsme si prošli takovou menší prohlídku s informacemi o budově, bylo tam pár fotek a tak. Pak jsme vyjeli do 80 patra, kde jsou další fotografie a dá se odtud vyjet až do 86 patra na vyhlídku. Když jsme přijeli, tak byla viditelnost super. Měli jsme fakt kliku, protože asi za 10 minut přišla šílená mlha, bylo to, jak když prší a sněží dohromady a nebylo vidět skoro nic. Vždycky se to na chvilku vybralo, ale už ne na dýl. Ale i tak to stálo za to, ta vyhlídka byla famózní. Moc se mi to líbilo. Původně jsme měli v plánu ještě zajít na Times Square, ale protože začalo pršet i dole, tak jsem šla rovnou na metro. Tam se stejně v dalších dnech podívám ještě stokrát a dneska jsem byla tak šíleně unavená, že už jsem se fakt těšila do postele.

Cestu domů z metra jsem absolvovala s pepřákem připraveným v pohotovostní poloze v tašce hned navrchu, ale nakonec nebylo potřeba. Vypadá to, že ta čtvrť, kde bydlíme, nebude nakonec tak špatná, jak vypadala. Jela jsem domů před půlnocí a v poho. Takže čtvrť docela v poho.

Pustila jsem si film, hezky si užívala postel jen pro sebe a usnula jsem jak nic :)







 

Žádné komentáře:

Okomentovat