Poslední den a poslední plán - Wall Street a Socha svobody.
Vstávali jsme už v 9, teda já dřív, než jsem se připravila, Adam trochu
dýl. Kufry jsme si nechali v obýváku a měli jsme domluveno, že před 4, než
přijedou noví nájemníci, si je zase vyzvedneme. Jeli jsme dolů metrem a první
zašli na Wall Street, protože ještě nebylo tak hezky, tak jsme tomu počasí
chtěli dát trochu času, aby se umoudřilo. Našli jsme burzu, kde Adam asi 5
minut zkoumal, jak se vyvíjejí akcie, asi aby mohl zainvestovat ty velké
peníze, které jsme vyhráli ve Vegas :D Já jsem se chtěla zajít ještě podívat na
slavného býka, který stojí poblíž Wall Street. Bylo tam ale strašně moc lidí,
takže fotky nic moc a nechtělo se nám tam mačkat. Zkusili jsme si poblíž ještě
zrušit účet, ale protože jsme neměli dokončené některé platby, stejně to budeme
muset dělat z domova. Koupili jsme si ve stánku něco k jídlu a šli si
to sníst na pobřeží, hezky s výhledem na Sochu svobody. Pak už jsme našli
místo, kde se vydávají lístky, vystáli si frontu, prošli bezpečnostní kontrolou
a nalodili jsme se :D Ty jejich bezpečností opatření mě fakt dostávají, museli
jsme projet tašky scannerem, sundat si bundy, projít rámem… nevím, co čekají,
že bychom tam asi tak pašovali… Zabrali jsme si super místa na lodi přímo na
zádi, odkud byl celou cestu skvělý výhled na Manhattan.
Když jsme připluli, trochu mě překvapilo, jak je ten ostrov
malý. Prošli jsme si ho dokola, nafotili milion fotek hlavně s vlajkami,
který se líbili všem lidem kolem, dokonce si jedni od nás tu americkou
půjčovali. Adam jim nabízel tu českou, že je hezčí, ale nechtěli :D Jsou hloupí
:D Když jsme chtěli jet zpátky, zjistili jsme, že na zpáteční loď stojí šílená
fronta přes půl ostrova… takže jsme hold museli předběhnout, i tak jsme už měli
dost zpoždění. Až na jednu paní, co si nás všimla, to bylo v pohodě. Jeli
jsme hned druhou lodí. Horší bylo, že ještě zajížděla na jeden ostrov, takže ta
cesta byla docela dlouhá a my jsme tím pádem nabrali šílené zpoždění. Adam si
ještě chtěl zajít k býkovi koupit sošky svobody, které tam byly nejlevnější,
co jsme našli. Pak už jsme letěli rychle zpátky na byl, vyzvednout kufry.
Dotáhli jsme je na zastávku a vydali se na letiště. Jeli
jsme busem, pak přestupovali na metro, které jelo až do Brooklinu na stanici
AirTrailu. Tam jsme se sice trochu zamotali, protože nám řekli, že máme
vystoupit dřív, než jsme měli, ale nakonec jsme trefili. Trochu mě naštvalo, že
ti prevíti chtěli za AirTrail 5 dolarů. Naší metro card nám to nevzalo, museli
jsme si tam těch 5 dolarů vložit. Fakt tady vydělávají na všem. Pak už jsme si
jen udělali na letišti check-in, odbavili si kufry (konečně jsem se zbavila
loďáku), prošli jsme pasovou kontrolou a šli hledat gate. Po tom, co jsme
prošli snad půlku letiště jsme došli ke gatu, který ale nebyl gate a museli
jsme tam čekat ještě na autobus, který nás tam doveze… prostě nebýt na letišti
necelé dvě hodiny předem, asi bychom to moc nestíhali. Takhle jsme to měli
úplně akorát. Před gatem jsme se potkali s Denčou, nasedli do letadla a
nakonec jsme odletěli ještě čtvrt hodiny před plánovaným odletem. Prostě v NY
doporučuju na letišti fakt větší časovou rezervu… říkala jsem si, jak to mohlo
předloni Míše s Danuš uletět, ale teď už to chápu… Může se to stát, ani
člověk neví jak… My jsme ale úspěšně odletěli.
Žádné komentáře:
Okomentovat