2.10.2015

Jak už je naší tradicí tady, zase jsme si přispali. V noci jsme se pořád budili zimou, takže ani nebylo divu, že se nám nechtělo vstávat ráno. Protože na dnešek hlásili asi nejhorší počasí vůbec, tak jsme nikam nechvátali. Venku foukal vítr jako blázen, pršelo… ani se mi nechtělo vystrčit paty z domu. Ráno jsem stihla asi po měsíci zavolat zase domů, asi už naposledy.

Ve vstupech, co jsme si koupili dopředu, jsme si vybrali i Museum of Natural History. Dneska ideální počasí, být zalezlí celý den v muzeu. Už ta cesta tam stačila, i když jsem si tentokrát vzala deštník a měla kabát, stejně jsem pěkně vymrzla. Cestou jsme si jen koupili pizzu k snídani/obědu a hned zalezli do muzea. Hned v úvodní hale kostry, parádička, už jsem se těšila na všechny ty zvířátka z pravěku. Na začátku jsme prošli část, kde byla vycpaná zvířata a fakt super. Měli to tam naaranžované super, vypadali fakt jako živí, za nimi krásné pozadí. Moc se mi to líbilo. Tak nějak jsme nemířili nikam konkrétně, spíš jsme se tak toulali muzeem. Cestou jsme narazili na expozici afriky, indonésie (kde jsem se vyfotila se sochu z Velikonočních ostrovů) a zakončili jsme to prohlídkou dinosaurů a dalších zvířátek, ze kterých zbyly už jen ty kostry. Ty byly asi nejzajímavější.

 

Přemýšleli jsme, co se ještě dá dělat, když je venku tak hnusně a napadlo nás (nebo teda respektive Adama, ať mu připíšu zásluhy), že bychom mohli zajít na hokej. Na to já nikdy neřeknu ne, takže jsme koupili lístky a už se mohli jen těšit. Problém byl v tom, že sice přišlo potvrzení o objednávce, ale lístky nikde. Pořád jsme to hlídali a nakonec tam Adam z muzea musel zavolat, aby mu je poslali na maila, když ten jejich odkaz nefungoval. Pak už jsme jen běželi do nejbližšího místa, co jsem našla, vytisknout lístky, což nás stálo 5 dolarů, zloději… a vyrazili do New Jersey. To jsem totiž zapomněla podotknout, že tentokrát jsme na ten hokej jeli do ciziny, neboli no NJ. Doufali jsme, že na to bude platit naše Metro card, ale ejhle… ten vlak byl mimo veřejnou dopravu v NY, takže jsme si museli koupit ještě lístky na vlak, kus za 5 dolarů, prevíti. No ale i s tím tiskem a vlakem nás vyšel lístek na 30 dolarů, což je pořád míň, než jsem platila za New York Rangers v Madison Square Garden.

 

Už jen ta cesta do Jersey stála za to. Na nádraží šílený nával, pak jsme si trochu zaběhali, abychom stihli správný vlak, tipli správnou zastávku a byli jsme tam. Nakonec jsme přišli jen asi o prvních 5 minut první třetiny, takže super. Teda po tom, co jsme si z nádraží ještě zaběhali na stadion v dešti. Nevím, jestli to bylo tím, že v Jersey je prostě hnusně, ale to počasí a lidi… no bydlet bych tam fakt nechtěla. Jinak hokej stál za to, pokud jde o hru, líbil se mi mnohem víc. Tentokrát hráli Jersey Devils s Philadelphií a byl to úplně jiný hokej. Akčnější, rychlejší… prostě lepší. Dokonce jsem viděla hrát i dva Čechy, Voráčka a Tlustého, který dokonce dal gól. První dvě třetiny jsme seděli nahoře, ale pak jsme se šli projít a zkusili jsme jen tak na hulváta sednout na nějaká VIP místa, takže poslední třetinu jsme měli ty nejluxusnější místa na stadionu. Fandila jsem Philadelphii, ale bohužel NJ vyrovnali před koncem, takže v řádném čase to bylo nerozhodně. Prodloužení bylo takové zvláštní, protože hráli jen 3 na 3, jako na Rangers a jelikož ani teď se nerozhodlo, došlo ještě na nájezdy. Na ty vyhrálo Jersey, tak jsem nadšená nebyla, ale v tom chumlu fanoušků jsem si netroufla protestovat :D Pak už jsme jen chytili vlak zpátky domů a hurá do postele zase. Tentokrát jsme našli ve skříni nějaký přímotop, tak jsme ho hezky zapojili, že si to tu vytopíme, já jsem si foukala hlavu a najednou nic… prostě zásuvky přestaly fungovat. Myslela jsem si, že mi to možná vypojila paní domácí za to, že si foukám hlavu o půlnoci, ale nakonec jsme přišli na to, že jedna funguje a zbytek ne, takže to asi tím nebylo. Ráno jsme se s ní o tom bavili a prý se zeptá domovníka, jestli na to koukne. Každopádně máme kam zapojit topení a je to super.

1.10.2015

Zase jsme chrupkali skoro do oběda, teda do 12. Venku bylo zase zataženo, i když aspoň nepršelo… teda zatím. Chtěli jsme se jít projít do města a nakonec jsme se vykašlali na hromadnou dopravu a šli jsme pěšky. Byl to super nápad, protože jsme našli cestu kolem řeky, kde to teda foukalo jako blázen, ale zase tam byl místy krásný výhled. Jako první jsme směřovali k Chrysler Building, kde jsme se prošli i uvnitř, ale nic extra jsme tam nenašli. Popravdě už si nějak ani nepamatuji, kudy jsme vlastně šli dál, protože jsme se celý den motali tak nějak v kruhu v centru. Ale stihli jsme zajít do super obchodu s komiksy, prošli se kolem Epire State Building, Hlavního nádraží, Veřejnou knihovku a budovu, které se říká žehlička. Je to taková ta úzká budova mezi dvěma ulicemi. Asi nemá smysl popisovat nějaké detaily, prostě to město má svoje kouzlo.

 

 

Cestou jsem si ještě stihla zaskočit do obchodu, co vypadal fakt levně (a byl) a koupila jsem si kabátek, protože jsem v mikče fakt mrzla. No a když už jsem tam byla, koupila jsem si super koženou bundu a tričko s dlouhým rukávem, abych mohla oblékat víc vrstev. Jinak už mám jen tílka. Takže už jsem se konečně přioblekla a bylo mi fakt. I když čepice a rukavice by taky nebyly marné. U žehličky nás totiž chytil docela slušný slejvák, který nás zahnal do McDonalld´s. Vymýšleli jsme co dál a protože jsme fakt chtěli zajít na baseball, tak jsme se vykašlali na počasí a prostě jsme tam jeli. Doufali jsme, že na místě budou prodávat lístky za míň, i když na internetu jsme je našli asi za 8 dolarů. Hned před stadionem nás odchytil černoch, který nám nabízel lístky. Pořád jsme mu nevěřili, takže jsme se došli podívat na ofiko prodej a zjistili jsme, že nejlevnější mají asi za 23 dolarů, takže jsme nakonec vzali zavděk lístky od překupníka za 15. Pořád jsme mu ale nevěřili, tak nám řekl, že můžu jít dovnitř, projít s jedním lístkem a až v pořádku projdu, zamávat na Adama, který mu zaplatí a projde za mnou. Udělali jsme to tak a ještě jsme si nenápadně prohodili lístky, aby nám nedal ten pravý a druhý nebyl falešný, ale nakonec super, oba v pohodě. Kdyby bylo hezké počasí, měli bychom super místa hned v první řadě, i když hodně nahoře. Teď jsme ale nadšení nebyli, protože na nás pršelo. Tak jsme zasedli místa kousek výš pod střechou. Sice jsme si museli asi čtyřikrát přesedat, protože jsme někomu seděli na místě, ale byli jsme pod střechou, takže nevadilo. Byla tam fakt šílená zima, teda aspoň mě… měla jsem na sobě tričko, svetr, kabátek, na hlavně naraženou kapucu a stejně jsem klepala kosu. Foukal tam hrozně ledový vítr. Ale zkoukli jsme asi 5 směn, ale protože jsem už málem přimrzla k sedačce, tak jsme odešli dřív. Celkově teda mě baseball nějak nenadchnul… zlatý hokej. Jako být hezky, sedět v teple, na sluníčku, mít peníze na něco dobrého k jídlu, pivo a tak, tak by mě to asi bavilo taky jinak… ale stejně je to taková nudnější hra. Většinu doby se nic moc neděje. Nic pro mě… ale jsem ráda, že jsme šli, protože jsem chtěla vidět baseball naživo. Pak už jsme frčeli domů, dali si sprchu (já jsem si docela užívala tu horkou vodu, ani mi nevadilo, že je otevřený okno a nechutný závěs ve sprše) a zapadli do postele. Jako obvykle jsme si pustili před spaním jeden díl Přátel a šli spát.

Mimochodem když jsme přijeli domů, byla klimatizace z okna pryč. takže tady nakonec nebyla taková zima, jak jsme se báli, a hlavně okno aspoň trochu víc těsnilo. I když stejně byla pěkná kosa. V průběhu noci jsme museli vytáhnout ještě teplejší deku na přikrytí, protože to prostěradlo fakt nestačilo. 

 

Poprvé čínské jídlo z papírové krabičky :D

 

 

30.9.2015

Ráno jsem si přispala, protože na dnešek nemám žádný program. Myslela jsem, že ještě něco podniknu s tou Majdou, ale ona i Petr, to je ten kluk, co byl taky s námi, dnes odlétají, takže s těmi to neklaplo. No ale jeden odpočinkový den mi rozhodně neuškodí.

Vstávala jsem asi v 11, protože jsem šla spát kolem 2 ráno. Potkala jsem tu konečně jednu spolubydlící, tak jsem s ní rovnou chtěla vyřešit to okno v koupelně a tu špínu, tak mě dostalo, když mi řekla, že prostě naproti mají závěs, tak že to neřeší… jako kdyby závěs jim zabránil očumovat… no a závěs prej zjistí od té druhé, že tu bydlí teprve chvíli. Aspoň mi ale poradila, kam zajít vytisknout lístky na hokej. Včera jsem se asi hodinu snažila stáhnout to do mobilu přes aplikaci a pak mi napsali, že u těchto lístků to nejde a musím je vytisknout. Poradila mi místo asi 15 minut odtud, takže jsem tam pěšky vyrazila. Sice to stálo 2 dolary, ale hlavně že je mám. No, a protože Martin si koupil nový lístek, tak teď mám dva a nevím, s kým půjdu. Tak snad se někdo najde, platil ho sice Martin, ale prostě se mi nechce jít samotné.

Cestou domů jsem si koupila dva dílky pizzy, jeden jsem snědla k obědu, druhý bude nejspíš k večeři a teď se válím v posteli a odpočívám. Hokej mám od 7 večer, takže to nemá cenu tahat se po městě sama, když to pak budu stejně všechno procházet znovu s Adamem. Původně jsem chtěla jít jen lehnout s knížkou do Central parku nebo se jen tak procházet, ale včera pršelo, takže tráva bude mokrá a nějaké horko tam taky není.

Na hokej jsem vyrazila radši s předstihem, tentokrát jsem si totiž našla spojení busem, který staví kousek od domu, takže nemusím tak daleko pěšky a pak jsem přestoupila na metro víc v centru. Trefila jsem všechno dobře, akorát teda ty autobusy a metro jezdí tak všelijak a někdy i dýl a tak, takže to stejně trvalo víc, než mi ukázaly mapy. Prostě lepší vyrazit vždycky dřív, to už jsem zjistila. Stihla jsem si před začátkem projít ještě suvenýry a tak, chtěla jsem si koupit tričko, ale ne za 30 dolarů, snad někde seženu trochu levnější. Jsem totiž už dost na štíru s penězi, takže musím šetřit (to brzo :D). Ale těch peněz za hokej nelituju, byl to fakt super zážitek tam být. I místo jsem měla nakonec super a viděla jsem parádně. Zrovna přede mnou nikdo neseděl. Jinak byl to preseason zápas, takže plno úplně nebylo, ale i tak dost lidí. Nejdřív mě trochu dostalo, že asi v prvních 30 vteřinách dostali Rangers gól a celkově jim to moc nešlo, ale postupně se rozehráli a už to bylo zase super. Byl to pro mě zážitek, už jen sedět mezi těmi fanoušky, skandovat s nimi a tak, fakt super, můžu všem doporučit. Skončilo to asi kolem 10, tak jsem si jen skočila do mekáče pro večeři (musím šetřit) a vyrazila zase domů. Tentokrát jsem nejdřív nasedla na bus na opačný směr, ale nakonec jsem trefila i tak. Občas to tu mají naprd značené… Cestou už jsem zbodla hranolky, doma hamburger a ještě mi jeden zbyl na horší časy. Pak jsem si zase dala sprchu u otevřeného okna, super zážitek, ale aspoň jsem měla ještě pokoj pro sebe, tak jsem stihla všechno ostatní doladit v pokoji. Teď už jen ležím v posteli a koukám na film a to hlavní, čekám na Adama, který má dorazit nějak kolem 1 možná, protože v 11 přiletěl na letiště a nemá klíč… a hlavně nemá internet v mobilu, což nám to trochu komplikuje, tak snad ho neprošvihnu. Zítra už snad začne ofiko program, už se těším. Dneska jsem si hezky odpočinula, tak jsem plná energie. Akorát si budu muset někam zajít koupit bundu nebo tak něco, protože má být míň jak 20 stupňů a já mám jen svetry a nic víc. Jinak taky zmrznu a doma pak vlastně taky :D

 

29.9.2015

Tak dnešek pro mě trochu stresující… poprvé jsem cestovala sama. Ale pokud se můžu pochválit, musím říct, že jsem to zvládla s přehledem. Vstala jsem před 8, jen se oblekla, k snídani jsem si dala jen džus, protože jsem měla trochu stažený žaludek kvůli nervům (hold jsem nervák), Adam mi pomohl s kufry před hotel a já vyrazila na bus. Čekala jsem tam docela dlouho, tak už jsem začínala mít strach, ale dorazil nakonec v pohodě. Od Lucky jsem měla info, že jede přímo na letiště, což byla pravda, takže super. Akorát teda na každé zastávce přistupovalo víc a víc lidí s kufry, tak to bylo docela zábavné se tam všichni nacpat. Na letišti nás to vyhodilo na zastávce, ze které pak jel takový vlak přímo na letiště k terminálům. Pak už jsem si jen odbavila zavazadlo, vytiskla si boarding pass a bylo. Problém nastal až u kontroly, kam jsem šla s nacpaným carry-on, batohem a kabelkou. Tam mě odchytili, že mám jít ke kontrole a ta mi oznámila, že musím ubrat z carry-on a kabelku a všechno dát do batohu, prostě že můžeme mít jen 2 příruční zavazadla. Takže jsem tam půl hodiny klečela na zemi a snažila se narvat všechno do batohu. Už jsem to málem vzdala, ale nakonec se povedlo. Platit 25 dolarů za další kufr, to se mi fakt nechtělo teda. Takže jsem prošla, na kontrole mě tentokrát ani neosahávali :D, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem zamířila rovnou do krámu koupit si něco sladkého k pití. Vyžahla jsem lahev džusu, colu jsem si koupila do zásoby. Pak jsem si jen nechala odbavit i ten carry-on, abych ho nemusela rvát do poličky nad hlavou v letadle.

Když jsme nastoupili, tak jsem si asi dvakrát přesedala, protože mě pokaždé někdo poprosil, že nesedí spolu, jestli bych byla tak hodná. No jela jsem sama, tak proč jim neudělat radost. Stejně jsem celou dobu spala nebo spíš pospávala, poslouchala jsem mp3 a let mi utekl jako nic. V NY jsem si chvíli počkala na kufry a pak jsem udělala velké skládací manévry. Batoh a veškerý jeho obsah jsem nacpala do velkého kufru, stejně tak kabelku. Nechala jsem si jen tašku přes rameno s doklady, penězi a tak, aby se mi líp cestovalo. Nápad to byl sice dobrý, ale ten kufr pak vážil asi 40 kg, takže se mi s ním cestovalo fakt dobře :D Povedlo se mi najít klasický bus, abych nemusela zbytečně platit za shuttle, koupila jsem si kartu na metro a rovnou si ji nabyla na neomezené týdenní využívání. Budu tu 7 dní, takže to je akorát. Našla jsem s pomocí jedné holčiny s mapou metra i správnej bus a metro, i když nakonec jsem zjistila, že jsem jí nemusela otravovat, protože stejnou trasu jsem našla i na google maps. Tak jsem s nemalým úsilím dovlekla kufr do busu, už tam se zvedl jeden týpek a pomohl mi s tím větším. Trefila jsem i správnou zastávku a vydala se na metro. To byl první problém, výtahy tam sice byly, ale před nimi šílená fronta, tak jsem se rozhodla to zdolat po schodech. Jak už jsem psala, jeden kufr měl tak 40 kg, takže to byla dost sranda. Navíc jsem se bála, aby mi je někdo neukradl, když jeden někde nechám a ponesu jen ten druhý, takže jsem vlekla oba naráz. No komedie, ale dolů to ještě šlo. Ke konci ke mně přišel jeden kluk a pomohl mi s tím větším. Metro jsem taky trefila dobře, správnou zastávku jsem měla najitou podle navigace, takže v tomhle ohledu fajn. Kámen úrazu nastal, když jsem chtěla ty kufry dotáhnout nahoru do schodů. New York si to u mě fakt vylepšil, protože zase za mnou přišel kluk, že mi pomůže a vytáhnul mi ten šíleně těžký kufr až nahoru na ulici, to byl zázrak, jinak bych tam s nima trčela možná doteď. Byl tam s přítelkyní, tak jsem jí říkala že si dobře vybrala, takový gentleman už se jen tak nevidí. No poslední část trasy už jsem jakš takš zvládla, to už jen jsem šla asi míli (1,6 km) a táhla ty dva kufry za sebou. Ale bez schodů to bylo hned veselejší. Klíč jsem měla schovaný pod rohožkou, ten jsem našla v poho, barák jsem taky odemkla a pak koukám, že bydlíme ve 3. patře, fakt super. Schody tu jsou šíleně úzký, že sotva projde po nich jeden člověk, ale tady už jsem mohla kufry nosit po jednom. Takže jsem vždycky vzala jedno patro, vrátila se pro druhý a tak. No ve 3 patře ze mě lilo, doslova. Byla jsem víc vyřízená, než po hodině cvičení, hotová posilovna. Ale zvládla jsem to nakonec. Padla jsem do postele totálně mrtvá, ale protože jsem měla domluvený sraz s Majdou, že zajdeme na Empire State. Tak jsem si vybalila, což samo o sobě trvalo asi hodinu, dala jsem si sprchu (otřesný zážitek) a nachystala se.

Ještě k tomu ubytku… jako nečekala jsem nějaký zázrak, podlaha trochu špinavá, ale chodím v žabkách, není problém. Ale koupelna mě trochu vyděsila. Špinavá, závěs ve sprše totálně plesnivý… no fuj. To všechno bych ještě přežila, ale největší sranda je, že okno z koupelny je hned u vany a nejde tam zavřít okno. Přímo naproti jsou další okna, takže jsem si hezky dala sprchu a mohl mě kdokoliv očumovat. Fakt super pocit. Snad s tím půjde něco udělat. Asi si tam budu dávat nějakou zástěnu nebo tak něco. No bude to ještě zajímavý.

S Majdou jsme měly sraz u veřejné knihovny, měl s ní přijít ještě jeden kluk. Trefila jsem tam jakš takš, ještě s časovou rezervou, tak jsem si jen sedla před knihovnu a kochala jsem se výhledem. Dala jsem si jeden hot-dog, protože jsem od ranní snídaně (džus) nic nejedla. Když dorazili, zašli jsme společně do McDonallds, tak jsem se ještě víc najedla tam a vyrazili jsme na Empire State Building. Cestou jsme šli kolem Grand Central, je to fakt super vidět všechny tyhle místa naživo. I když první dojmy jsem měla z NY takové všelijaké, tak večer to bylo lepší. Už není tolik vidět špína a tak, takže to hned zlepší dojem. Majda mi poradila zařídit si takový pass, kde si člověk navolí co chce, tak jsem si tam dala Empire State, Rockefeller Center, projížďku k soše svobody a přírodovědné muzeum. To jsou hlavní věci, kam chceme s Adamem zajít. Ušetřila jsem tím asi 15 dolarů, každý cent dobrý :)

Empire State Building super. Nejdřív jsme si prošli takovou menší prohlídku s informacemi o budově, bylo tam pár fotek a tak. Pak jsme vyjeli do 80 patra, kde jsou další fotografie a dá se odtud vyjet až do 86 patra na vyhlídku. Když jsme přijeli, tak byla viditelnost super. Měli jsme fakt kliku, protože asi za 10 minut přišla šílená mlha, bylo to, jak když prší a sněží dohromady a nebylo vidět skoro nic. Vždycky se to na chvilku vybralo, ale už ne na dýl. Ale i tak to stálo za to, ta vyhlídka byla famózní. Moc se mi to líbilo. Původně jsme měli v plánu ještě zajít na Times Square, ale protože začalo pršet i dole, tak jsem šla rovnou na metro. Tam se stejně v dalších dnech podívám ještě stokrát a dneska jsem byla tak šíleně unavená, že už jsem se fakt těšila do postele.

Cestu domů z metra jsem absolvovala s pepřákem připraveným v pohotovostní poloze v tašce hned navrchu, ale nakonec nebylo potřeba. Vypadá to, že ta čtvrť, kde bydlíme, nebude nakonec tak špatná, jak vypadala. Jela jsem domů před půlnocí a v poho. Takže čtvrť docela v poho.

Pustila jsem si film, hezky si užívala postel jen pro sebe a usnula jsem jak nic :)