17.6.2015

Tak dneska opět nic moc nového, kromě jedné věci. Včera večer jsem si pouštěla v posteli film před spaním a usnula jsem u toho. V noci jsem se probrala a pouze jsem počítač přivřela a nechala uvnitř sluchátka položená. No a později v noci jsem zřejmě šla na záchod a šlápla na něj. Nemusíte mi psát, že jsem blbá, protože jsem si za to nadávala sama dost dlouho. Ale co, stalo se. Počítač normálně funguje, display fyzicky není prasklý, ale objevila se tam černá tečka v místě, kde bylo to sluchátko a kolem to změnilo barvy, takže byly jen dva růžky, kde bylo možné vidět plochu a všechno. Nejdřív jsem zvažovala, že si ho zkusím nechat opravit, respektive zeptám se, kolik by to tak mohlo stát. Ale když jsem viděla ceny za blbou přeinstalaci počítače atd. tak jsem si to rozmyslela.

Další nápad byl, koupit si nějaký použitý počítač na e-bay, ale docela jsem se toho bála, protože jsem slyšela dost historek o lidech, kteří si tam něco koupili, a pak to nefungovalo nebo jim dokonce přišla místo objednaného produktu jen jeho fotka. A hlavně stejně ty ceny tam nebyly nic moc. Trochu normální počítač stál kolem 150 dolarů, takže jsem s nakonec řekla, že bude nejlepší koupit si nový. Ale nebyl pořádně čas ho hledat, protože jsem to zjistila až večer. No takže jsem si připadala jak bez ruky. Nemohla jsem psát blog (a protože jsem stará skleróza, jakmile to nenapíšu ten den, tak půlku věcí zapomenu), nemohla jsem si pustit film… no prostě nuda. Už abych měla nový.

Jinak Simča s Martinem měli dnes day off, takže jsme zůstala na velkém sama. Pracovala jsem s Orsi a Valerií, docela se to dalo, až na Orsi, která pokaždé házela otrávený obličeje, když jsem jí řekla, že má něco udělat. Tentokrát to nebyla tak pohodová párty, jako na malém bazénu. Zavřely jsme taky ve 3, což bylo příjemné a asi do třičtvrtě na 4 jsme seděly a čekaly, co se bude dít. Pak dorazila Nakya a zase jsme museli zdobit. Tentokrát to opravdu byla párty v havajském stylu, takže všude po plotech věnce, nápisy Aloha, spousta nafukovacích zvířátek ve vodě (které jsme musely pracně nafukovat) a věnce dostávali i hosté. No lidí docela dost, ale naštěstí si všichni nabagrovali jídlo, sedli si ke stolu a do bazénu šli jen děti. Občas bylo trochu obtížnější rozeznat, co je nafukovací zvířátko a co je dítě :D ale nakonec jsme to nějak zvládly. Nejvíc mě naštvalo, že nám nenabídli nic k jídlu. Zase jsme se koukaly takovou dobu na lidi, jak se cpou a my nic. Normálně by mi to tolik nevadilo, ale dneska jsem byla tak chytrá, že jsem si zapomněla připravené jídlo doma v mrazáku, takže jsem byla celý den o hladu. Takže si asi dovedete představit, že to pro mě bylo ještě horší. Katya slíbila, že se přijede na tu párty podívat, protože jsme očekávali fakt hodně lidí, ale jak už to s ní bývá, nějak to nestihla. Myslela jsem, že by mi mohla někde po cestě koupit něco k jídlu, ale nakonec jsem zavolala radši Martinovi a dobře jsem udělala, protože dorazil dřív. Tak jsem si hezky cestou domů zdlábla večeři, sendvič ze subway a aspoň jsem nemusela vařit. Pokoušela jsem se večer hledat nějaké notebooky na internetu, ale jako naschvál nefungoval net na apartmánovém telefonu, tak jsem to hold musela ještě jeden den vydržet.