Tak dnešek pro mě trochu stresující… poprvé jsem cestovala
sama. Ale pokud se můžu pochválit, musím říct, že jsem to zvládla
s přehledem. Vstala jsem před 8, jen se oblekla, k snídani jsem si
dala jen džus, protože jsem měla trochu stažený žaludek kvůli nervům (hold jsem
nervák), Adam mi pomohl s kufry před hotel a já vyrazila na bus. Čekala jsem
tam docela dlouho, tak už jsem začínala mít strach, ale dorazil nakonec
v pohodě. Od Lucky jsem měla info, že jede přímo na letiště, což byla
pravda, takže super. Akorát teda na každé zastávce přistupovalo víc a víc lidí
s kufry, tak to bylo docela zábavné se tam všichni nacpat. Na letišti nás
to vyhodilo na zastávce, ze které pak jel takový vlak přímo na letiště
k terminálům. Pak už jsem si jen odbavila zavazadlo, vytiskla si boarding
pass a bylo. Problém nastal až u kontroly, kam jsem šla s nacpaným carry-on,
batohem a kabelkou. Tam mě odchytili, že mám jít ke kontrole a ta mi oznámila,
že musím ubrat z carry-on a kabelku a všechno dát do batohu, prostě že
můžeme mít jen 2 příruční zavazadla. Takže jsem tam půl hodiny klečela na zemi
a snažila se narvat všechno do batohu. Už jsem to málem vzdala, ale nakonec se
povedlo. Platit 25 dolarů za další kufr, to se mi fakt nechtělo teda. Takže
jsem prošla, na kontrole mě tentokrát ani neosahávali :D, ale byla jsem tak
vyřízená, že jsem zamířila rovnou do krámu koupit si něco sladkého k pití.
Vyžahla jsem lahev džusu, colu jsem si koupila do zásoby. Pak jsem si jen
nechala odbavit i ten carry-on, abych ho nemusela rvát do poličky nad hlavou
v letadle.
Když jsme nastoupili, tak jsem si asi dvakrát přesedala,
protože mě pokaždé někdo poprosil, že nesedí spolu, jestli bych byla tak hodná.
No jela jsem sama, tak proč jim neudělat radost. Stejně jsem celou dobu spala
nebo spíš pospávala, poslouchala jsem mp3 a let mi utekl jako nic. V NY
jsem si chvíli počkala na kufry a pak jsem udělala velké skládací manévry.
Batoh a veškerý jeho obsah jsem nacpala do velkého kufru, stejně tak kabelku.
Nechala jsem si jen tašku přes rameno s doklady, penězi a tak, aby se mi
líp cestovalo. Nápad to byl sice dobrý, ale ten kufr pak vážil asi 40 kg, takže
se mi s ním cestovalo fakt dobře :D Povedlo se mi najít klasický bus,
abych nemusela zbytečně platit za shuttle, koupila jsem si kartu na metro a
rovnou si ji nabyla na neomezené týdenní využívání. Budu tu 7 dní, takže to je
akorát. Našla jsem s pomocí jedné holčiny s mapou metra i správnej
bus a metro, i když nakonec jsem zjistila, že jsem jí nemusela otravovat,
protože stejnou trasu jsem našla i na google maps. Tak jsem s nemalým
úsilím dovlekla kufr do busu, už tam se zvedl jeden týpek a pomohl mi
s tím větším. Trefila jsem i správnou zastávku a vydala se na metro. To
byl první problém, výtahy tam sice byly, ale před nimi šílená fronta, tak jsem
se rozhodla to zdolat po schodech. Jak už jsem psala, jeden kufr měl tak 40 kg,
takže to byla dost sranda. Navíc jsem se bála, aby mi je někdo neukradl, když
jeden někde nechám a ponesu jen ten druhý, takže jsem vlekla oba naráz. No
komedie, ale dolů to ještě šlo. Ke konci ke mně přišel jeden kluk a pomohl mi
s tím větším. Metro jsem taky trefila dobře, správnou zastávku jsem měla
najitou podle navigace, takže v tomhle ohledu fajn. Kámen úrazu nastal,
když jsem chtěla ty kufry dotáhnout nahoru do schodů. New York si to u mě fakt
vylepšil, protože zase za mnou přišel kluk, že mi pomůže a vytáhnul mi ten
šíleně těžký kufr až nahoru na ulici, to byl zázrak, jinak bych tam s nima
trčela možná doteď. Byl tam s přítelkyní, tak jsem jí říkala že si dobře
vybrala, takový gentleman už se jen tak nevidí. No poslední část trasy už jsem
jakš takš zvládla, to už jen jsem šla asi míli (1,6 km) a táhla ty dva kufry za
sebou. Ale bez schodů to bylo hned veselejší. Klíč jsem měla schovaný pod
rohožkou, ten jsem našla v poho, barák jsem taky odemkla a pak koukám, že
bydlíme ve 3. patře, fakt super. Schody tu jsou šíleně úzký, že sotva projde po
nich jeden člověk, ale tady už jsem mohla kufry nosit po jednom. Takže jsem
vždycky vzala jedno patro, vrátila se pro druhý a tak. No ve 3 patře ze mě
lilo, doslova. Byla jsem víc vyřízená, než po hodině cvičení, hotová posilovna.
Ale zvládla jsem to nakonec. Padla jsem do postele totálně mrtvá, ale protože
jsem měla domluvený sraz s Majdou, že zajdeme na Empire State. Tak jsem si
vybalila, což samo o sobě trvalo asi hodinu, dala jsem si sprchu (otřesný
zážitek) a nachystala se.
Ještě k tomu ubytku… jako nečekala jsem nějaký zázrak,
podlaha trochu špinavá, ale chodím v žabkách, není problém. Ale koupelna
mě trochu vyděsila. Špinavá, závěs ve sprše totálně plesnivý… no fuj. To
všechno bych ještě přežila, ale největší sranda je, že okno z koupelny je
hned u vany a nejde tam zavřít okno. Přímo naproti jsou další okna, takže jsem
si hezky dala sprchu a mohl mě kdokoliv očumovat. Fakt super pocit. Snad
s tím půjde něco udělat. Asi si tam budu dávat nějakou zástěnu nebo tak
něco. No bude to ještě zajímavý.
S Majdou jsme měly sraz u veřejné knihovny, měl
s ní přijít ještě jeden kluk. Trefila jsem tam jakš takš, ještě
s časovou rezervou, tak jsem si jen sedla před knihovnu a kochala jsem se
výhledem. Dala jsem si jeden hot-dog, protože jsem od ranní snídaně (džus) nic
nejedla. Když dorazili, zašli jsme společně do McDonallds, tak jsem se ještě
víc najedla tam a vyrazili jsme na Empire State Building. Cestou jsme šli kolem
Grand Central, je to fakt super vidět všechny tyhle místa naživo. I když první
dojmy jsem měla z NY takové všelijaké, tak večer to bylo lepší. Už není
tolik vidět špína a tak, takže to hned zlepší dojem. Majda mi poradila zařídit
si takový pass, kde si člověk navolí co chce, tak jsem si tam dala Empire
State, Rockefeller Center, projížďku k soše svobody a přírodovědné muzeum.
To jsou hlavní věci, kam chceme s Adamem zajít. Ušetřila jsem tím asi 15
dolarů, každý cent dobrý :)
Empire State Building super. Nejdřív jsme si prošli takovou
menší prohlídku s informacemi o budově, bylo tam pár fotek a tak. Pak jsme
vyjeli do 80 patra, kde jsou další fotografie a dá se odtud vyjet až do 86
patra na vyhlídku. Když jsme přijeli, tak byla viditelnost super. Měli jsme
fakt kliku, protože asi za 10 minut přišla šílená mlha, bylo to, jak když prší
a sněží dohromady a nebylo vidět skoro nic. Vždycky se to na chvilku vybralo,
ale už ne na dýl. Ale i tak to stálo za to, ta vyhlídka byla famózní. Moc se mi
to líbilo. Původně jsme měli v plánu ještě zajít na Times Square, ale
protože začalo pršet i dole, tak jsem šla rovnou na metro. Tam se stejně
v dalších dnech podívám ještě stokrát a dneska jsem byla tak šíleně
unavená, že už jsem se fakt těšila do postele.
Cestu domů z metra jsem absolvovala s pepřákem
připraveným v pohotovostní poloze v tašce hned navrchu, ale nakonec
nebylo potřeba. Vypadá to, že ta čtvrť, kde bydlíme, nebude nakonec tak špatná,
jak vypadala. Jela jsem domů před půlnocí a v poho. Takže čtvrť docela
v poho.
Pustila jsem si film, hezky si užívala postel jen pro sebe a
usnula jsem jak nic :)
Žádné komentáře:
Okomentovat